Anglické soudy mají ve zvyku rozdělovat rozsudky na dvě části. Ta významnější, Ratio decidendi je fakticky nezbytná součást rozsudku obsahující jeho formální zdůvodnění. Oproti tomu Obiter dictum (v mn. čísle Obiter dicta) obsahuje informace, které soudce považuje za vhodné uvést "mimochodem", nad rámec už řečeného. V souladu s pravidlem Stare decisis (konzistence v rozhodování) je Ratio decidendi tou závaznou částí, která tvoří precedent.

Další pojmy:

ex tunc ... od samého počtáku, jako by nikdy neexistovalo, nevzniklo
ex nunc ... bez zpětné platnosti, od nynějška
dissoluce ... dohoda o zrušení závazku

Tak jsem náhodně zavítal na stránky Sagitu, jestli už vyšlo ÚZko s aktuálně platným zněním zákona o DPH a narazil na komentář k novele - jde o aktualizační dodatek k publikaci "Zákon o DPH - praktický průvodce 2005" - na první pohled, např. (první na co jsem se díval) poznámka k § 65 odst. 1 je přesná, v praxi sice existuje již nějakou dobu stanovisko MF ČR, které ale bez porovnání textu zákona od DPH se šestou směrnicí nedávalo na první pohled smysl.

Doporučuji se na uvedený komentář podívat, pokud se vás DPH týká - tady najdete čistý text první, druhé a třetí části.

Manažeři radujte se, poslanec Suchánek (potažmo celá ODS) to stihl! Nemusíte se bát nás závistivých spoluobčanů, kteří si myslíme, že by společnost kotovaná na burze (cca 135 společností v ČR) měla zveřejňovat příjmy všech svých vedoucích pracovníků a to nikoli dohromady, ale hezky zvlášť. Myslíme si dokonce, že by to mělo být povinné i pro členy orgánů státních společností. Jak odporné. Přesto vám musím přiznat určitý díl pravdy. Jsme závistivý národ a já jsem asi jeho reprezentativním členem.

Narazil jsem (via JVjr.) na FAQ ústavu pro jazyk český. A hned jsem jim tam našel chybu. Pokud mě znáte, je vám to určitě pozdezřelé, že by člověk, který byl kdysi ve slohové práci schopen napsat nabýdka, a je vůči vlastním překlepům chronicky slepý, mohl opravovat ÚJČ. Ostatně podívejte se sami, nezdá se vám na tom odstavečku o firmách něco špatně?

Ve stínu privatizace největšího telekomunikačního operátora u nás zůstala zpráva, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) uložil desetimilionovou pokutu společnosti Český Telecom (ČTc), protože s dodavateli modemů Joyce a Lucent uzavřel dohodu, v níž se tyto společnosti zavázali, že nebudou prodávat ADSL modemy žádné jiné společnosti na území ČR za ceny nižší, než Českému Telecomu, což by fakticky znamenalo, že konkurenti ČTc budou muset nakupovat ADSL modemy přímo u něj jakožto svého největšího konkurenta.

Dohoda sice nebyla nikdy uplatněna a ČTc ji nakonec ze smluv odstranil, takže mu byla původně 15miliónová pokuta snížena o 5 mil. Vzhledem k obratu ČTc (ÚOHS může udělit pokutu až ve výši 10 % obratu!) má spíše preventivní charakter, ještě více snížena nebyla podle vyjádření ÚOHS proto, že nejde o první pochybení tohoto druhu ze strany ČTc.

Business.center.cz přidalo do akutálního znění zákona o účetnictví novelizaci 669/2004 Sb. (změna zákona o daních z příjmů). Kromě toho také nedávno překopali vzhled stránek, který se jim opravdu povedl.

Novela je sice kosmetická, ale určitě potěší občanská sdružení, církve a honitební společnosti, mohou totiž vést jednoduché účetnictví až do roku 2007. Zajímavá je určitě i pro podnikatele fyzické osoby, kterým se zvyšuje hranice pro povinné vedení účetnictví z šesti na patnáct mil. Kč. Pokud se vás to týká, nezapomeňte si přečíst přechodná ustanovení novely.

Aktuální znění včetně této novely můžete najít i tady.

Nejsledovanější česká sportovní soutěž nesoucí ve svém názvu hrdě jméno (toho horšího) plzeňského zlatavého moku bude letos pravěpodobně k uzoufání nudná. Tedy alespoň souboj o titul, který letos šťastnému držiteli zajistí více než stomilionovou finanční injekci v podobě přímého postupu do základní skupiny Ligy mistrů. Sparta Praha se tak vyhne nepříjemnému riziku předkola, které může znamenat pouhou účast v nelukrativním poháru UEFA. Ano, Spartě už titul asi nic nesebere. Netroufám si to tvrdit proto, že by těžko vybojovaným vítězstvím na budějovickém bahništi prokázala nezlomnost ducha, příčina je mnohem přízemnější. Zdá se totiž, že úplně mimo zelené trávníky byla vyřešena nejnapínavější hádanka letošního ročníku.

K napsání téhle úvahy mě přivedl článek GPL nemá právní oporu? Sám o sobě by mě asi nevyprovokoval, ale protože jsem podobných úvah zaznamenal v poslední době víc, zdá se, že jde o rozšířený mýtus. Myšlenkou článku je vse stručnosti to, že k získání oprávnění užívat program je třeba licenční smlouvy, což je dvoustranný právní akt, k němuž u GPL nedochází a tudíž je GPL neaplikovatelná. To by ovšem znamenalo, že uživatel nemá žádné oprávnění s programem nakládat a nesmí jej používat.

Ano smlova je (většinou) opravdu dvoustranným aktem, který lze ale uzavřít i nevýslovně - např. vstupem do prostředku hromadné dopravy uzavíráte smlouvu s dopravcem. Obvyklý postup uzavření smlouvy je ten, že příjemce obdrží od navrhovatele návrh smlouvy, odešle zpět akcept a smlouva je doručením akceptu navhrovateli uzavřena. Alespoň to tak platí podle našeho ObčZ., v režimu ObchZ. oproti tomu stačí, aby se příjemce podle návrhu začal chovat a návrh je tím přijat.

Co z toho plyne? Podnikatel může smlouvu (i GPL) přijmout tím, že bude dodržovat její ustanovení a GPL je pro něho platná. To ale neznamená, že všichni open-source vývojáři musí mít živnostenské oprávnění. Zamysleme se do důsledků, co by to znamenalo, kdyby podle ObčZ. nebyla GPL platná; na první pohled se zdá, že tomu tak není - akcept nebyl odeslán, nemůže tedy být doručen navrhovateli a smlouva neexistuje.

Ovšem jak je tomu u komerčního softwaru? Jdu do obchodu, nechám tam určitý obnos a domů si přinesu krabici. Je licenční smlouva uzavřena? Není, návrh smlouvy je v krabici (často až v samotné instalaci po vložení média do počítače), takže jsem ho nemohl přijmout. A pokud neprovedu on-line registraci, výrobce programu stále neví, že jsem smlouvu přijal a tato neplatí.

Znamená to, že se kromě uživatelů GPL softwaru musí bát i uživatelé "běžných windows"? Ne, neznamená. Důvody jsou dva:
(1) AutZ. zná pojem "oprávněný uživatel" (viz § 66), kterému umožňuje kromě užívání počítačového programu i vytvořit si jeho záložní kopii. Zákon ovšem neříká kdo tímto oprávněným uživatelem je - častý právní výklad říká, že kdokoli, kdo program "legálně" nabyl. Pokud vím, tato právní fikce ještě nebyla vystavena přezkoumání soudem. To sice může vypadat jako argument proti ní (není jisté, jestli by ji soud uznal jako správnou), ale na druhé straně to znamená, že ještě nebyla soudně zpochybněna. Možná i proto, že "slušné" uživatele SW nikdo nežaluje.
(2) druhým důvodem je to, že soud při případném sporu přihlíží k základním právním principům mezi něž patří i ochrana dobré víry. Je tedy nepravděpodobné, že by uznal žalobu na uživatele podanou vývojářem, který nejprve uvolní svůj program pod GPL a pak se domáhá neexistence lincenční smlouvy podle českého právního řádu.

V ČR je povinnost podnikatelů vést účetnictví upravena zákonem č. 563/1991 Sb. o účetnictví. Zajímavé je, že tento zákon nikde nedefinuje co je to účetnictví, definuje pouze předmět účetnictví, kterým je účtování o stavu a pohybu aktiv a pasiv, o nákladech a výnosech a o výsledku hospodaření. Ani tyto základní prvky účetnictví však nejsou v našem právu definovány.