Poslední Ekonom přinesl v rubrice Právo a daně zajímavý příspěvěk o tom, jak se dá v retailu ušetřit na DPH, používá-li zákazník platební kartu. Možnosti jak naložit s poplatky za platební transakci jsou uvedeny čtyři (kromě klasického postupu, kdy poplatky vstupují do ceny zboží a tedy i do základu pro výpočet daně):

1. účtování úhrady jako samostatné služby poskytované prodejcem,
2. totéž, ale danou službu poskytne jiná osoba - zákazník uzavírá dvě smlouvy se dvěma subjekty,
3. také dvě plnění, ale jen s jedním subjektem (zastupuje druhou osobu v rámci komisionářského vztahu),
4. prosté přeúčtování poplatku zákazníkovi.

Už dlouho jsem se u interview tak dobře nebavil na účet zpovídaného. Jako asi všichni jsem zaznamenal odstoupení tiskové mluvčí premiéra Paroubka, dokonce jsem si i matně vzpomněl, že to bylo z důvodu příliš kreativního přístupu k tvorbě životopisu. Zajímavý byl i její výrok, že danou verzi CV neautorizovala, jelikož nenesl její podpis, že šlo pouze o "pracovní dokument" předložený vládě. Být členem vlády, dával bych si od nynějška pozor, zda jsou dokumenty předkládané úřadem premiéra někým podepsané - pokud ne, lepší jim nevěřit.

Fanoušci mohou být ale klidní, vyšetřování letenskému klubu nic nezákoného neprokázalo a policie ho už odložila. O co šlo? Deník metro pod titulkem "Podvojné účetnictví" rozebírá, že se Sparta měla dopustit účetního podvodu spočívajícího v machinacích s částkami za přestupy hráčů, z nichž si měla ulívat prostředky do tzv. černých fondů, které posléze mohli být použity ke korupci. Zpráva je přejata z ČTK, totéž se můžete dočíst třeba na idnes, ovšem ten negramotný titulek je téměř jistě práce nějakého suteréna v redakci.

Jan Macháček píše v HN (odkaz vede na zkrácenou on-line verzi) o iniciativě (hledejte cca uprostřed stránky) poslance za ODS Pavla Suchánka , který do novely zákona o spotřebních daních (sněmovní tisk 801, právě teď ve druhém čtení) propašoval změnu paragrafů zákona o podnikání na kapitálovém trhu.

Jde o návrat zpět, kdy má být povinnost, jež ještě nezačala platit, veřejně obchodovaných společností zveřejňovat odměny vedoucích osob a členů orgánů společnosti za každou osobu/člena zvlášť, nahrazena povinností zveřejňování odměna za orgány společnosti dohromady (tj. celé představenstvo a celou dozorčí radu) tak, jak to bylo dosud.

Je smutné, když poslanci strany, která se po příších volbách pravděpodobně nastěhuje do Strakovy akademie, nechápou, že - nechceme-li ekonomicky zaostávat - potřebujeme funkční kapitálový trh, který se bez maximální průhlednosti hospodaření obchodních společností neobejde.

Update: Zdá se, že zákon byl sice schválen, leč jeho plné znění zatím není dostupné. Pokud jsem se správně zorientoval v zápisu jednání, tak výše zmíněný pozměňovací návrh byl označen jako části C1, C2 a C3 až C16, které nebyly schváleny.

V Euru vyšel zajímavý článek Klokani jsou čočkaři, který rozebírá stav financí v klubu SK Slavia Praha, konkrétně jejich stav k 30. 6. 2004, který byl předmětem schvalování poslední valnou hromadou.

Základní údaje ze závěrky uvedené v článku (v mil. Kč): závazky více než 500; vl. kapitál -374; aktiva 155 (pokles z přechozích 269), z toho 107 mil. časové rozlišení! Za poslední rok "utrpěla" Slavia: příjmy 54 mil., přidanou hodnotu -145 milionů, při celkové ztrátě 96 mil (což zvýšilo kumulovoanou ztrátu na téměř 400 mil.). Provozní HV byl -62 milionů.
400 milionů Slavia dluží (před splatností) svému majoritnímu akcionáři společnosti ENIC, která mimo jiné vlastní i Tottenham Hotspur, který si vypůjčil na hostování Radka Černého.

Se Slávií to není až tak strašné, protože ENIC chce svoji pohledávku kapitalizovat (zvýšit základní jmění z 22 na 422 mil.). Takže návrh na konkurs (jak spekulovali autoři článku pro EURO) nehrozí, otázkou je, jak dlouho do ní bude ENIC ještě trpělivě lít finance, když má každoroční ztrátu cca 100 mil.

Slávistům tedy nezbývá než věřit, že je spasí nový stadión. Banky jim prý už přislíbily úvěr na cca 800 mil. z celkové 1,2 mld. plánovaných nákladů (možná to bude víc. Slavnostní výkop je plánován na 19. října 2005.

Zaujal mě rozhovor úpadkovém právu v Anglii (str. 24) s Ladislavem Hormnanem, českým emigrantem, který vede londýnskou účetní a auditorskou firmu. Stručně porovnává americký (zachránit podnik pod vedením stávajícího managementu) a britský (prodat podnik = zachránit jeho provoz, ale s jiným majitelem). Problém českého insolvenčního řízení vidí v přílišné angažovanosti soudů (zároveň zmiňuje jejich nízkou kvalifikaci ve srovnání s UK, kde se soudci stávájí úspěšní advokáti).

Téma čísla, rozhovor (26) s ministrem obrany Karlem Kuhnlem, mě zklamalo, nejzajímavější odpověč byla na téma, kde chce armáda šetřit, kde K. prohlásil, že armáda neplánovaně ušetřila, když se ukázalo, že "mnoho vojáků má k armádě takový vztah, že akceptovali personální opatření spočívající ve snížení jejich hodnosti a změně zařazení" a armáda tak ušetřila na jejich odstupném a výslužném cca čtvrt miliardy.

Zajímavým tématem (30) je New Deal :-). Ne, nejedná se o historický exkurs, jmenuje se tak totiž program aktivní politiky zaměstnanosti prosazený v UK Tony Blairem po roce 1997. Článek má všeříkající podtitul "Británie dlouhodobě snížila nezaměstnanost na polovinu a zapojila problémové skupiny do trhu práce. To že jde?" Tento úspěch pak autor vyzdvihuje z důvodu, že se tak neděje na úkor inflace - dává ho do souvislosti s politikou cílování inflace (Bank of England od 1993). Britský recept nepřináší žádné převratné myšlenky, základními pilíři jsou nízký poměr sociálních dávek k průměrné mzdě a nízké zdanění přijmů. Pro problémové skupiny pak funguje aktivní politika zaměstnanosti. Zajímavými souvislostmi pak je, že v UK klesá síla odborů (z 12 mil. členů v roce 1980 na 5,5 mil. dnes) a fakt, že úspěšnému snižování nezaměstnanosti nebrání ani zavedení (též v roce 1997) minimální mzdy! (českým problémem je její příliš rychlé zvyšování)

Na příspěvek prof. Pelikána Poznámky k poznámkám Václava Klause jsem se vyloženě těšil, abych byl zklamán, co je to institucionální ekonomie z něj není lehké pochopit a ještě k tomu je psaný dost těžkopádně, řekl bych stylem "pro ty co předem vědí o čem je řeč" (a číst ho tedy nemusí).

Poměrně zajímavý je i obsáhlý rozhovor (48) s Janem Kinštem, členem EÚD (Evropský účetní dvůr). Nevěděl jsem, že "EÚD proto ani letos nemohl vyslovit k hospodaření s evropským rozpočtem za rok 2003 kladný auditorský výrok". Autorka slibuje, že se k tomuto tématu vrátí, takže nezbývá než si počkat.

Stručně: Stiglitz opět nenechává na Bushovi nitku suchou (str. 19, originál zde). Sestřičky gastarbeitři (str. 22), podle článku je v Thomayerově nemocnici každá sedmá sestřička slovenka. Itálie pravděpodobně stejně jako Řecko podváděla (61), aby se dostala do eurozóny, ale nikdo ji nechce důrazně klepnout přes prsty, protože by to mohlo oslabit společnou měnu.

Alespoň to tvrdí jeho výkonný ředitel Klaus Gehrig v rozhovoru pro HN. Ano, Lidl je ta společnost, o které se v tisku objevila zpráva, že chce nařídit menstruujícím zaměstnankyním, aby nosily červené pásky (což jim prý mělo umožnit častější návštěvu toalety).

Rozhovor přejatý z Handelsblattu je pro našince, kterého srovnávání s Aldi (německá diskontní jednička) příliš nezajímá, o ničem... zaujala mě ale jedna odpoveč, ve které se K.G. zmiňuje, že jeho firma má (při obratu 36 mld EUR) problémy s "přilepšujícími si" zaměstnanci (125 mil. EUR), čímž obhajuje nutnost jejich sledování:

A co se týče kontrolování tašek: v průběhu roku se u nás ztratilo zboží v hodnotě 250 miliónů eur, odhadem zhruba polovina z toho přes zaměstnance. Proti tomu musíme něco dělat. Videokamery nasazujeme pouze v ojedinělých případech a v souladu se zákonem.

Ono je nezákonné sledovat vlastní prodejnu nebo sklad kamerou? Tak v čem je problém? Že by je instalovali i na toaletách, aby tam zaměstnanci netrávili příliš mnoho času? :-)

Přináší kromě hlavního tématu, kterým je Zdravotnictví (zejm. boj o právní formu nemocnic), zajímavý článek o vývoji v přípravě nového konkurzního zákona (str. 30: Dvaadvacet životů bankrotového paskvilu). Zdá se, že se min. spravedlnosti shodlo s týmem ekonomů vicepremiéra Martina Jahna, že společně vytvoří novou normu, resp. že ji vytvoří MS na základě ekonomického zadání. Nový zákon by měl usnadnit reorganizaci - souhlasí-li s ní věřitelé, kteří by sami jmenovali konkrusního správce, a umožnit dlužníkům požádat soud o ochranu před věřiteli (pokud s tím souhlasí většina věřitelů, bráno podle výše pohledávek). Uvidíme.

Zajímavá série článků Renaty Kalenské s významnými osobnostmi našeho sametového převratu.

Zatím vyšly např. rozhovory s Miroslavem Štěpánem, Milošem Zemanem, Otakarem Motejlem, Vladimírem Dlouhým, Hanou Marvanovou, Alexandrem Vondrou . Až vyjdou další, snad budou také on-line.