Zaujal mě rozhovor úpadkovém právu v Anglii (str. 24) s Ladislavem Hormnanem, českým emigrantem, který vede londýnskou účetní a auditorskou firmu. Stručně porovnává americký (zachránit podnik pod vedením stávajícího managementu) a britský (prodat podnik = zachránit jeho provoz, ale s jiným majitelem). Problém českého insolvenčního řízení vidí v přílišné angažovanosti soudů (zároveň zmiňuje jejich nízkou kvalifikaci ve srovnání s UK, kde se soudci stávájí úspěšní advokáti).
Téma čísla, rozhovor (26) s ministrem obrany Karlem Kuhnlem, mě zklamalo, nejzajímavější odpověč byla na téma, kde chce armáda šetřit, kde K. prohlásil, že armáda neplánovaně ušetřila, když se ukázalo, že "mnoho vojáků má k armádě takový vztah, že akceptovali personální opatření spočívající ve snížení jejich hodnosti a změně zařazení" a armáda tak ušetřila na jejich odstupném a výslužném cca čtvrt miliardy.
Zajímavým tématem (30) je New Deal :-). Ne, nejedná se o historický exkurs, jmenuje se tak totiž program aktivní politiky zaměstnanosti prosazený v UK Tony Blairem po roce 1997. Článek má všeříkající podtitul "Británie dlouhodobě snížila nezaměstnanost na polovinu a zapojila problémové skupiny do trhu práce. To že jde?" Tento úspěch pak autor vyzdvihuje z důvodu, že se tak neděje na úkor inflace - dává ho do souvislosti s politikou cílování inflace (Bank of England od 1993). Britský recept nepřináší žádné převratné myšlenky, základními pilíři jsou nízký poměr sociálních dávek k průměrné mzdě a nízké zdanění přijmů. Pro problémové skupiny pak funguje aktivní politika zaměstnanosti. Zajímavými souvislostmi pak je, že v UK klesá síla odborů (z 12 mil. členů v roce 1980 na 5,5 mil. dnes) a fakt, že úspěšnému snižování nezaměstnanosti nebrání ani zavedení (též v roce 1997) minimální mzdy! (českým problémem je její příliš rychlé zvyšování)
Na příspěvek prof. Pelikána Poznámky k poznámkám Václava Klause jsem se vyloženě těšil, abych byl zklamán, co je to institucionální ekonomie z něj není lehké pochopit a ještě k tomu je psaný dost těžkopádně, řekl bych stylem "pro ty co předem vědí o čem je řeč" (a číst ho tedy nemusí).
Poměrně zajímavý je i obsáhlý rozhovor (48) s Janem Kinštem, členem EÚD (Evropský účetní dvůr). Nevěděl jsem, že "EÚD proto ani letos nemohl vyslovit k hospodaření s evropským rozpočtem za rok 2003 kladný auditorský výrok". Autorka slibuje, že se k tomuto tématu vrátí, takže nezbývá než si počkat.
Stručně: Stiglitz opět nenechává na Bushovi nitku suchou (str. 19, originál zde). Sestřičky gastarbeitři (str. 22), podle článku je v Thomayerově nemocnici každá sedmá sestřička slovenka. Itálie pravděpodobně stejně jako Řecko podváděla (61), aby se dostala do eurozóny, ale nikdo ji nechce důrazně klepnout přes prsty, protože by to mohlo oslabit společnou měnu.
